Věda a výzkum

Vědecký výzkum jsem vždy považoval za nedílnou součást akademické medicíny. A upřímně: vždy mě lákalo a bavilo objevovat nové a nepoznané. Již jako student jsem proto rád využíval tradice spojené s 1. Lékařskou fakultou UK a podílel jsem se malou částí na výzkumu kardiovaskulárních chorob na II. interní klinice (v dobovém fakultním slangu: jako “pomvěd”).

S odstupem času asi o mé vědecké činnosti nejlépe vypovídají seznamy publikací. Nicméně prezentace vědecké práce se uskutečňuje i na mnoha kongresech a vědeckých symposiích. Postupem času si o vyzvaných přednáškách přestanete vést záznamy, nikde se s nimi nepočítá a na jejich význam se hraje jen výjimečně.

Pro oblast kardiovaskulární medicíny je v České republice nejvýznamnějším fórem kongres České kardiologické společnosti. V posledních téměř 20 letech jsem nevynechal jediný a nikdy nebyl jen pasívním divákem. Tohle fórum mám rád, jeho význam je jak edukační, tak vědecký a znamená hlavní příležitost pro prezentace pracoviště na domácí půdě. V evropském měřítku je to hlavně kongres European Society of Cardiology, kde jsem rovněž měl tu čest pár vyzvaných sdělení proslovit. Jde o prestižní věc a být pozván není ani zdaleka tak jednoduché, jako na kongres národní společnosti.

Mojí nejoblíbenější diagnostickou metodou je echokardiografie a pro echokardiografisty je nejprestižnější platformou kongres nazvaný v současnosti Euroecho Cardiovascular Imaging. Jsem opravdu potěšen pravidelnou účastí a vyzvanými přednáškami na téma infiltrativních a střádavých kardiomyopatií, kterými se na našem pracovišti intenzivně zabýváme. O nich jsme opakovaně přednášeli i na výročním kongresu Working Group on Myocardial and Pericardial Diseases ESC (Janov, Benátky, Praha, Tel Aviv, Nyborg, Warnemunde, A Coruña).

Vůbec největší podíl z kongresových vědeckých aktivit má v mém životě prezentace našich výsledků výzkumu Fabryho choroby. Kromě národních a evropských kongresů to byly prezentace například na národním kardiologickém kongresu v Argentině v roce 2019, na kongresu arteriální hypertenze v Japonsku v roce 2018, na národním kardiovaskulárním kongresu na Taiwanu v roce 2013, na Mayo klinice v roce 2006 a na mnoha dalších místech (Chorvatsko, Slovinsko, Rumunsko, Norsko, Belgie, Francie, Německo, UK, Jižní Afrika a další). Významným podílem na mezinárodních registrech se naše centrum řadí mezi přední světová pracoviště, což dokládá i rozsáhlý soubor prací, které byly publikovány jako společné projekty se zahraničními partnery.

ODKAZY

__________________________________________

Nerad bych zapomněl na prezentace spojené s problematikou arteriální hypertenze, které se sice dominantně odehrávají na národních fórech (Symposium arteriální hypertenze na Novoměstské radnici, výroční kongres České společnosti pro hypertenzi), ale jejich dopad na prestiž našeho pracoviště v této oblasti je značný.

Mezi dalšími tématy výzkumu a prezentací bych rád zmínil například oblast plicní hypertenze, ischemické choroby srdeční, kardiomyopatií a myokarditid, atletického srdce a onemocnění periferních tepen.

Z grantových projektů kliniky bych chtěl zdůraznit projekt zaměřený na nemocné s infarktem myokardu v mladém věku, který byl asi nejzajímavější zkušeností poslední doby. Kromě  zajímavých výsledků přinesl i řadu silných lidských příběhů našich nemocných. Velmi prestižním projektem je studie realizovaná mezinárodním konsorciem v rámci Horizons 2020 – studie SECURE. Projekt je vedený Valentinem Fusterem z CNIC v Madridu a má za cíl prokázat superioritu polypill u starších nemocných po prodělaném infarktu myokardu – studii mám tu čest v ČR koordinovat a díky aktivitě mnoha kolegů z řady pracovišť a významné organizační podpoře doc. Jean-Claude Lubandy se projekt v ČR odvíjí dobře. Naše klinika řešila a řeší grantů velké množství, zpravidla jde o aplikovaný výzkum, nicméně zčásti je prováděn i výzkum na experimentálních zvířecích modelech ve spolupráci s Fyziologickým ústavem 1. LF UK.

Je třeba konstatovat, že kardiologický výzkum je vždy do značné míry týmovou prací a bez zázemí spolupracovníků a týmu kliniky by většina našich publikací ani kongresových prezentací nemohla nikdy vzniknout. Možnost multidisciplinární spolupráce v rámci fakulty a všeobecné fakultní nemocnice pak dává výzkumu další významný rozměr. Všem kolegům za to patří velký dík.